Konec světa 2012 (2. díl): Srazíme se s planetou Nibiru?
Už desítky let se mluví o záhadné "Planetě X", která podle mýtu obíhá kolem Slunce po dráze kolmé na dráhu zemskou (tedy na rovinu ekliptiky). Jednou za přibližně tři tisíce let se k Zemi přiblíží tak nebezpečně, že slapovými silami naruší zemský povrch. Říká se dokonce, že naposledy díky jejímu přiblížení k Zemi slapové síly rozevřely Rudé moře a napomohly tak Mojžíšovi při vyvádění Židů z Egypta. V novodobé mytologii se setkáváme s planetou Nibiru (název spojovaný s Mardukem v babylonské astrologii), která se má právě v roce 2012 srazit se Zemí a vše živé bezpodmínečně zahubit. Její existence se však bere až zbytečně vážně.
Jeden z nejrozšířenějších, ale zároveň nejnesmyslnějších "důkazů" o její existenci nyní koluje po internetu díky světoznámé videoúschovně youtube.com. Na tomto videu jakýsi muž zabírá monitor svého počítače, na němž ukazuje polohu údajné planety v roce 2007. Důkaz, že jde o planetu, podává s tím argumentem, že se její poloha oproti hvězdám mění. Dále si pak zaznamenává souřadnice objektu na snímku (RA: 5h 53min 27s, DE: -6° 10’ 56’’) a otevírá dnes obecně oblíbený program Google Earth. V něm vchází do módu noční oblohy, do příslušné vyhledávací kolonky zadává již zmíněné souřadnice, potvrzuje a ... zjišťuje, že zadané souřadnice leží v místech, kde chybí část oblohy. Je to mimochodem v jihovýchodním cípu známého souhvězdí Orion. Dále stvrzuje, že Google tuto část mapy (nejspíš záměrně) skryl, a to nejspíše na příkaz vlády.
Pokud se nebudeme zabývat silně konspirační povahou tohoto videa, pojďme se nyní více seznámit s tím, proč toto video rozhodně nebrat vážně a zbytečně nepanikařit. Základním problémem je samozřejmě nedostatečné "dotažení" celé zprávy do konce. Pokud si Google Earth skutečně pustíte, najdete tam více takových míst, která nejsou vyplněná hvězdnými mapami (například v souhvězdí Kentaura). Pracovníci Google na projektu stále pracují a možná právě teď chybějící mapy doplňují. Problém tkví rovněž v samotném úvodním obrázku, ke kterému není uvedena ani orientace, ani měřítko, spektrální obor, v němž byl snímek pořízen, ba dokonce ani datum a čas kdy k jeho pořízení mělo dojít. Rovněž komentář pronášený autorem videa ho usvědčuje pokud ne z účelové manipulace, tak přinejmenším z naprosté neznalosti. Autor říká, že snímek byl pořízen pomocí South Pole Telescope, který byl postaven pro monitorování planety X neboli Nibiru. South Pole Telescope opravdu na jižním pólu stojí, ale jeho úkolem je mapování anizotropie reliktního záření. Dokonce se ani nejedná o dalekohled v běžném slova smyslu, nepořizuje totiž snímky ve viditelné oblasti spektra, ale v mikrovlnném oboru.
Myšlenka, že pracovníci Google na příkaz vlády něco tají, je dost naivní. Obloha zobrazovaná v nočním módu Google Earth především nezobrazuje nějaký neustále aktualizovaný stav. Je to množství obrázků poslepované z několika prohlídek oblohy, např. STScI Digitized Sky Survey. Právě tato prohlídka, z níž je v Google Earth použita většina dat, ale ukončila svoji činnost v devadestátých letech dvacátého století. South Pole Telescope ovšem začal pracovat až v roce 2007. Další ironií je to, že data z prohlídek použitých v Google Earth jsou volně k dispozici na internetu, chceme-li si zobrazit jak vypadá určitá část oblohy, bez Google Earth se úplně obejdeme.
Pokračujme dále ve výčtu chyb ve videu, zamyšlením nad souřadnicemi u snímku uvedenými. Deklinace -6° znamená, že při pozorování z jižního pólu by se daný objekt nacházel šest stupňů nad obzorem. V malé výšce nad obzorem nepozorují žádné dalekohledy na světě. Při průchodu zemskou atmosférou je světlo objektů na obloze zeslabeno rozptylem, a zároveň různě rozmazáno chvěním atmosféry. Čím níže je těleso nad obzorem, tím větším množstvím vzduchu musí jeho světlo projít, než se dostane až na zemský povrch, a tím je také tento efekt silnější. Pro výšku 6 stupňů je množství vzduchu, kterým bude muset světlo projít téměř 9x větší, než při pozorování v nadhlavníku. Proč by tedy někdo plýtval časem postaveným na jižním pólu kvůli pozorování kousku oblohy, který může být pohodlně vyfocen ze kteréhokoliv jiného místa na Zemi?
U souřadnic ještě zůstaňme. Má-li být správné tvrzení uvedené v úvodu článku, že dráha Nibiru je kolmá k ekliptice, má oběžnou dobu asi 3000 let a přibližuje se k dráze zemské, pak by mohla její dráha vypadat například jako na tomto obrázku.
Těleso pohybující se po takové dráze proletí oblastí znázorněnou na obrázku asi za 1 rok. Autor videa tvrdí, že v roce 2007 mělo deklinaci -6°. Objekty s malou deklinací, pozorované ze Země, jsou ale ty, které již jsou v poměrně malé vzdálenosti od ekliptiky. Jestliže tedy měla být Nibiru poblíž ekliptiky v roce 2007, kde je teď? Ještě stále poblíž ekliptiky, tedy i poblíž Země? Nebo již okolo Země prolétla a "konec světa" se konal dříve, jen jsme si toho nevšimli?
Připusťmě tedy, že se autor videa někde "spletl", Nibiru je stále ještě vysoko nad ekliptikou a nezadržitelně se blíží k Zemi. Objekty vysoko nad ekliptikou jsou zároveň dobře pozorovatelné ze severních zeměpisných šířek. Do "apokalypsy" zbývá rok a půl, těleso může být tedy vzdálené od Země maximálně několik astronomických jednotek. Jedná-li se ale o těleso velikosti Země, v této vzdálenosti by ho zaznamenali nejen veškeré prohlídky skenující oblohu např. kvůli hledání blízkozemních planetek. V této vzdálenosti jej uvidíme na obloze již pouhýma očima. A to nejen u nás a v USA, ale také v Rusku, v Číně, Íránu, ...
V této vzdálenosti, ale i o mnoho let dříve, by těleso hmotnosti Země také způsobovalo změny v drahách ostatních planet a meziplanetárních sond, což by rovněž neuniklo pozornosti.
Samozřejmě lze namítat, že i astronomové jsou podpláceni vládami velmocí (což by při současných vládních škrtech v České republice přišlo vhod…) a existenci životavyhlazujícího tělesa spolehlivě mlží. Ale zkušený konspirátor najde taříkajíc i na čerstvém bílém sněhu nějakou tu špínu.
Autory tohoto článku jsou Petr Scheirich a Petr Horálek.