Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Konec světa 2012 (2. díl): Srazíme se s planetou Nibiru?

Konec světa 2012 (2. díl): Srazíme se s planetou Nibiru?

Srážka planety Nibiru se Zemí podle umělce
Srážka planety Nibiru se Zemí podle umělce
Už desítky let se mluví o záhadné "Planetě X", která podle mýtu obíhá kolem Slunce po dráze kolmé na dráhu zemskou (tedy na rovinu ekliptiky). Jednou za přibližně tři tisíce let se k Zemi přiblíží tak nebezpečně, že slapovými silami naruší zemský povrch. Říká se dokonce, že naposledy díky jejímu přiblížení k Zemi slapové síly rozevřely Rudé moře a napomohly tak Mojžíšovi při vyvádění Židů z Egypta. V novodobé mytologii se setkáváme s planetou Nibiru (název spojovaný s Mardukem v babylonské astrologii), která se má právě v roce 2012 srazit se Zemí a vše živé bezpodmínečně zahubit. Její existence se však bere až zbytečně vážně.

Jeden z nejrozšířenějších, ale zároveň nejnesmyslnějších "důkazů" o její existenci nyní koluje po internetu díky světoznámé videoúschovně youtube.com. Na tomto videu jakýsi muž zabírá monitor svého počítače, na němž ukazuje polohu údajné planety v roce 2007. Důkaz, že jde o planetu, podává s tím argumentem, že se její poloha oproti hvězdám mění. Dále si pak zaznamenává souřadnice objektu na snímku (RA: 5h 53min 27s, DE: -6° 10’ 56’’) a otevírá dnes obecně oblíbený program Google Earth. V něm vchází do módu noční oblohy, do příslušné vyhledávací kolonky zadává již zmíněné souřadnice, potvrzuje a ... zjišťuje, že zadané souřadnice leží v místech, kde chybí část oblohy. Je to mimochodem v jihovýchodním cípu známého souhvězdí Orion. Dále stvrzuje, že Google tuto část mapy (nejspíš záměrně) skryl, a to nejspíše na příkaz vlády.

Pokud se nebudeme zabývat silně konspirační povahou tohoto videa, pojďme se nyní více seznámit s tím, proč toto video rozhodně nebrat vážně a zbytečně nepanikařit. Základním problémem je samozřejmě nedostatečné "dotažení" celé zprávy do konce. Pokud si Google Earth skutečně pustíte, najdete tam více takových míst, která nejsou vyplněná hvězdnými mapami (například v souhvězdí Kentaura). Pracovníci Google na projektu stále pracují a možná právě teď chybějící mapy doplňují. Problém tkví rovněž v samotném úvodním obrázku, ke kterému není uvedena ani orientace, ani měřítko, spektrální obor, v němž byl snímek pořízen, ba dokonce ani datum a čas kdy k jeho pořízení mělo dojít. Rovněž komentář pronášený autorem videa ho usvědčuje pokud ne z účelové manipulace, tak přinejmenším z naprosté neznalosti. Autor říká, že snímek byl pořízen pomocí South Pole Telescope, který byl postaven pro monitorování planety X neboli Nibiru. South Pole Telescope opravdu na jižním pólu stojí, ale jeho úkolem je mapování anizotropie reliktního záření. Dokonce se ani nejedná o dalekohled v běžném slova smyslu, nepořizuje totiž snímky ve viditelné oblasti spektra, ale v mikrovlnném oboru.

Myšlenka, že pracovníci Google na příkaz vlády něco tají, je dost naivní. Obloha zobrazovaná v nočním módu Google Earth především nezobrazuje nějaký neustále aktualizovaný stav. Je to množství obrázků poslepované z několika prohlídek oblohy, např. STScI Digitized Sky Survey. Právě tato prohlídka, z níž je v Google Earth použita většina dat, ale ukončila svoji činnost v devadestátých letech dvacátého století. South Pole Telescope ovšem začal pracovat až v roce 2007. Další ironií je to, že data z prohlídek použitých v Google Earth jsou volně k dispozici na internetu, chceme-li si zobrazit jak vypadá určitá část oblohy, bez Google Earth se úplně obejdeme.

Pokračujme dále ve výčtu chyb ve videu, zamyšlením nad souřadnicemi u snímku uvedenými. Deklinace -6° znamená, že při pozorování z jižního pólu by se daný objekt nacházel šest stupňů nad obzorem. V malé výšce nad obzorem nepozorují žádné dalekohledy na světě. Při průchodu zemskou atmosférou je světlo objektů na obloze zeslabeno rozptylem, a zároveň různě rozmazáno chvěním atmosféry. Čím níže je těleso nad obzorem, tím větším množstvím vzduchu musí jeho světlo projít, než se dostane až na zemský povrch, a tím je také tento efekt silnější. Pro výšku 6 stupňů je množství vzduchu, kterým bude muset světlo projít téměř 9x větší, než při pozorování v nadhlavníku. Proč by tedy někdo plýtval časem postaveným na jižním pólu kvůli pozorování kousku oblohy, který může být pohodlně vyfocen ze kteréhokoliv jiného místa na Zemi?

Teoretická dráha Nibiru
Teoretická dráha Nibiru
U souřadnic ještě zůstaňme. Má-li být správné tvrzení uvedené v úvodu článku, že dráha Nibiru je kolmá k ekliptice, má oběžnou dobu asi 3000 let a přibližuje se k dráze zemské, pak by mohla její dráha vypadat například jako na tomto obrázku.

Těleso pohybující se po takové dráze proletí oblastí znázorněnou na obrázku asi za 1 rok. Autor videa tvrdí, že v roce 2007 mělo deklinaci -6°. Objekty s malou deklinací, pozorované ze Země, jsou ale ty, které již jsou v poměrně malé vzdálenosti od ekliptiky. Jestliže tedy měla být Nibiru poblíž ekliptiky v roce 2007, kde je teď? Ještě stále poblíž ekliptiky, tedy i poblíž Země? Nebo již okolo Země prolétla a "konec světa" se konal dříve, jen jsme si toho nevšimli?

Připusťmě tedy, že se autor videa někde "spletl", Nibiru je stále ještě vysoko nad ekliptikou a nezadržitelně se blíží k Zemi. Objekty vysoko nad ekliptikou jsou zároveň dobře pozorovatelné ze severních zeměpisných šířek. Do "apokalypsy" zbývá rok a půl, těleso může být tedy vzdálené od Země maximálně několik astronomických jednotek. Jedná-li se ale o těleso velikosti Země, v této vzdálenosti by ho zaznamenali nejen veškeré prohlídky skenující oblohu např. kvůli hledání blízkozemních planetek. V této vzdálenosti jej uvidíme na obloze již pouhýma očima. A to nejen u nás a v USA, ale také v Rusku, v Číně, Íránu, ...

V této vzdálenosti, ale i o mnoho let dříve, by těleso hmotnosti Země také způsobovalo změny v drahách ostatních planet a meziplanetárních sond, což by rovněž neuniklo pozornosti.

Samozřejmě lze namítat, že i astronomové jsou podpláceni vládami velmocí (což by při současných vládních škrtech v České republice přišlo vhod…) a existenci životavyhlazujícího tělesa spolehlivě mlží. Ale zkušený konspirátor najde taříkajíc i na čerstvém bílém sněhu nějakou tu špínu.

Autory tohoto článku jsou Petr Scheirich a Petr Horálek.




O autorovi



46. vesmírný týden 2024

46. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 11. do 17. 11. 2024. Měsíc dorůstá k úplňku. Večer je vidět nízko nad jihozápadem výrazná Venuše, Saturn vrcholí nad jihem brzy po setmění a také Jupiter je už docela dobře viditelný později v noci. Pouze Mars má ideální podmínky viditelnosti ráno. Czech Space Week přinesl mimo jiné zajímavé novinky kolem možností letu Aleše Svobody, který aktuálně začal svůj výcvik. K ISS dorazila nákladní loď Dragon v rámci zásobovací mise SpX-31. Před deseti roky přistál Philae na kometě.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Východ měsíce

Východ měsíce nad Svatým kopečkem Mikulov

Další informace »