Start STS-125 se blíží, jak nebezpečná mise to tedy bude?
Jako zatím poslední se k Hubbleovi vydal raketoplán Columbia ve dnech 1. až 12. března 2002, dodejme, že to byla poslední mise Columbie, která ještě dopadla dobře. Další servisní let byl plánován na rok 2004. Vše změnila katastrofa Columbie při návratu do atmosféry 1. 2. 2003, kdy raketoplán shořel kvůli neobjevenému poškození tepelného štítu. Všechny lety raketoplánů byly okamžitě zastaveny a obnoveny až 26. července 2005 startem Discoveryho k Mezinárodní kosmické stanici, poslední výprava k Hubbleovu dalekohledu však byla zrušena.
Všechny "pocolumbijské" raketoplány míří podle předpisů pouze na ISS, kde by mohli astronauté v případě jakékoliv nepříznivé události vyčkat na přílet záchranného plavidla. Provoz raketoplánů má být ukončen k 30. září 2010 a do té doby bude provedena jen jedna vyjímka, a sice STS-125. Hubbleův teleskop obíhá Zemi o více než 200 km výš než ISS a jeho dráha má také jiný sklon k rovníku, takže v případě havárie by se Atlantis ke stanici nedostal. Posádky dnešních raketoplánů mají ale na rozdíl od těch "předcolumbijských" větší možnosti, např. sami zkontrolovat stav tepelného štítu, popřípadě ho i opravit.
Samozřejmě poškození štítu nebo čehokoliv jiného může mít tak velký rozsah, že posádka bude bezmocná. K ISS by se nedostali, na mimozemšťany prý není spoleh takže pomoc by musela přijít ze Země. Bezpečnostní předpisy proto nařizují, aby byl v průběhu mise STS-125 na rampě 39B připravený další raketoplán, který bude přichystán ke startu jako záchranný člun. V případě potřeby by se vydal se čtyřčlennou posádkou na pomoc Atlantisu. Jak by taková záchranná mise probíhala? Raketoplány nemají takové stykovací uzly, aby se mohly spojit navzájem. Záchranný raketoplán by tedy použil svou robotickou paži, zachytil poškozený Atlantis a astronauti z něj by se během kosmické vycházky přesunuli do záchranného korábu. Takováto akce nebyla nikdy předtím uskutečněna ani simulována.
Celkové riziko poslední mise k Hubbleovi je hodnoceno jako nepříliš velké, dokazuje to už jen to, že výprava nakonec přece jen dostala zelenou. Na závěr dodám, že po zohlednění všech faktorů je pravděpodobnost události s katastrofickými následky asi 1:80.
Zdroje: