Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Mise raketoplánu Discovery: průběžné zpravodajství 2
Vít Straka Vytisknout článek

Mise raketoplánu Discovery: průběžné zpravodajství 2

Staniční robotická paže drží nový nosník S6
Staniční robotická paže drží nový nosník S6
Třetí den mise (v úterý 17. března) se raketoplán Discovery připojil k Mezinárodní kosmické stanici a obě posádky zahájily práce na hlavním cíli mise.

4. den

Po připojení Discoveryho ke stanici 3. den mise se obě posádky uvítaly a pustily do práce. Po tradičním bezpečnostním briefingu přišlo na řadu přenesení skafandrů připravených ke kosmickým vycházkám z raketoplánu do staničního přetlakového modulu Quest. Při té příležitosti si skafandry vyměnili i Magnusová a Wakata, tím se Wakata oficiálně stal členem posádky stanice a Magnusová členkou posádky raketoplánu. Hlavní cíl mise začal být plněn následující den. Nosník S6 se solárními panely byl staniční robotickou paží vyzvednut z nákladového prostoru raketoplánu a předán jeho robotické paži. Zatímco ho držela, staniční paže upevněna na mobilním transportéru se přesunula, protože ze své původní pozice by nedosáhla na konec nosníku S5, což bylo místo určení pro S6. Jakmile se staniční paže přesunula na nové stanoviště, převzala nový nosník zpět od paže raketoplánu (zlí jazykové si jistě vzpomenou na událost se servisní brašnou při minulé misi). Byla to velmi dlouhá a komplikovaná operace, ale John Phillips a Koichi Wakata, kteří ovládali staniční paži a Tony Antonelli a Joe Acaba v kokpitu raketoplánu, ji zvládli na výbornou.

5. den

Záběr z kosmické vycházky, astronaut upevňuje nový nosník
Záběr z kosmické vycházky, astronaut upevňuje nový nosník
Toho dne byl při první kosmické vycházce mise ke stanici připojen nový nosník S6 dopravený raketoplánem Discovery. Phillips a Wakata se opět chopili robotické paže stanice, která od minulého dne držela S6 a přiblížili nosník k místu, kde měl být instalován. Poté opustili přetlakový modul Quest astronuaté Steve Swanson a Richard Arnold a zahájili první spacewalk mise STS-119. Došplhali k nosníku S6 a navigovali Johna Phillipse uvnitř stanice, který robotickou paží dostal S6 přesně na místo instalace. Tam ho spacewalkeři přišroubovali a propojili se stanicí. Navrch ještě odstranili kryty ze solárních panelů, aby mohly být následujícího dne vyklopeny.

6. den

První ze solárních panelů, roztažený na 49 %
První ze solárních panelů, roztažený na 49 %
K tomu tohoto dne také došlo. Původně to bylo plánováno až na 8. den a 6. den byla na pořadu dodatečná inspekce tepelného štítu Discoveryho. Pozemní týmy ale po rozboru předchozích inspekcí došly k závěru, že není nutná. Bylo objeveno pouze poškození jedné kachličky (celkem jich má raketoplán skoro 30 000) na levém křídle stroje, které je podle řídícího střediska zanedbatelné. Vyklopení solárních panelů nového nosníku bylo tedy uspíšeno. Šlo také, ač se to nemusí zdát, o poměrně složitou operaci. NASA z předchozích zkušeností ví, že solární panely složené v nosníku jako harmonika se mají tendenci lepit, čímž trpí mechanismus řídící jejich roztahování a musí vyvíjet nadměrný tah. Panely byly tedy roztaženy nejdřív na asi 50 procent a poté ponechány slunečnímu záření, aby se zahřály. Při tom bylo nutné pomocí raketoplánu a vlastních motorů manévrovat se stanicí, aby bylo zajištěno osvětlení panelu po celou dobu obletu Země (samozřejmě kromě přeletu nad noční polokoulí). Po asi půlhodinovém naslunění byl panel rozvinut úplně. Celá operace byla nakonec úspěšná, panely jsou již rozvinuty, nosník v provozu a dodává stanici 15 kilowattů pro vědecké operace.

Na závěr z trochu jiného soudku. 5. den Magnusová odebrala vzorky vody z nové staniční čističky dopravené do vesmíru v listopadu raketoplánem Endeavour. Voda z ní obsahovala nadměrné množství bakterií a tak byla dotyčná komponenta zařízení propláchnuta jódovým roztokem, taktéž přivezeným Discoverym. 6. den by měla být do čističky také nainstalována náhrada za část, která odstraňuje z moči nečistoty v počáteční fázi procesu a selhala krátce po odletu Endeavouru.




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



13. vesmírný týden 2025

13. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 24. 3. do 30. 3. 2025. Měsíc bude v novu a nastane částečné zatmění Slunce. Venuše a Merkur jsou v dolní konjunkci se Sluncem. Na večerní obloze zůstal už jen Mars, Jupiter a Uran. Pozorovat můžeme také slabé zvířetníkové světlo. Aktivita Slunce není příliš vysoká, ale každá i střední erupce může znamenat jasné polární záře. Na konci týdne nám změní čas o hodinu dopředu na letní. Blue Ghost na Měsíci zaznamenal velkolepý západ Slunce. První stupeň rakety Falcon 9 startující z Kalifornie obsloužil dvě mise v devíti dnech. Na Zemi přistála posádka Crew-9 z ISS.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M53 a NGC 5053

Messier 53 (známa aj ako M53 alebo NGC 5024) je guľová hviezdokopa v súhvezdí Vlasy Bereniky. Objavil ju Johann Elert Bode v roku 1775. M53 je jednou z odľahlejších guľových hviezdokôp, ktorá je od centra Galaxie vzdialená približne 60 000 svetelných rokov (18,4 kpc) a takmer v rovnakej vzdialenosti (približne 58 000 svetelných rokov (17,9 kpc)) od Slnečnej sústavy. Táto hviezdokopa sa považuje za hviezdokopu chudobnú na kovy a svojho času sa predpokladalo, že je to najchudobnejšia hviezdokopa v Mliečnej ceste. Merania početnosti členov kopy na vetve červených obrov ukazujú, že väčšina z nich sú hviezdy prvej generácie. To znamená, že nevznikli z plynu recyklovaného z predchádzajúcich generácií hviezd. Tým sa líšia od väčšiny guľových hviezdokôp, v ktorých prevládajú hviezdy druhej generácie. Hviezdy druhej generácie v NGC 5024 sú viac koncentrované v oblasti jadra. Celkovo je hviezdne zloženie členov kopy podobné zloženiu členov hala Mliečnej cesty. Hviezdokop sa vyznačuje rôznymi slapovými vlastnosťami vrátane zhlukov a vlnoviek okolo hviezdokop a chvostov pozdĺž dráhy hviezdokop v smere východ - západ. Zdá sa, že štruktúra podobná slapovému mostu spája M53 s blízkou, veľmi difúznou susednou NGC 5053, ako aj obálka obklopujúca obe zhluky. To môže naznačovať, že medzi oboma zhlukmi došlo k dynamickej slapovej interakcii, čo je v rámci Mliečnej dráhy pravdepodobne ojedinelý jav, keďže v galaxii nie sú známe žiadne binárne zhluky. Okrem toho je M53 kandidátom na člena slapového prúdu trpasličích galaxií v Strelcovi. NGC 5053 je označenie guľovej hviezdokopy v severnom súhvezdí Vlasy Bereniky podľa Nového všeobecného katalógu. Objavil ju nemecko-britský astronóm William Herschel 14. marca 1784 a katalogizoval ju ako VI-7. Vo svojom skrátenom zápise ju opísal ako „extrémne slabú hviezdokopu s mimoriadne malými hviezdami s rozlíšiteľnou hmlovinou s priemerom 8 alebo 10′ ". Dánsko-írsky astronóm John Louis Emil Dreyer v roku 1888 uviedol, že hviezdokopa sa javí ako „veľmi slabá, dosť veľká, nepravidelného okrúhleho tvaru, v strede sa veľmi postupne zjasňuje“. Ide o kopu chudobnú na kovy, čo znamená, že hviezdy majú nízke zastúpenie iných prvkov ako vodíka a hélia - čo astronómovia nazývajú metalicita. Ešte v roku 1995 bola považovaná za guľovú hviezdokopu v Mliečnej dráhe, ktorá je najchudobnejšia na kovy. Chemické zastúpenie hviezd v NGC 5053 sa viac podobá hviezdam v trpasličej galaxii Sagittarius Dwarf Spheroidal Galaxy ako v hale Mliečnej cesty. Spolu s kinematikou guľovej kopy to naznačuje, že NGC 5053 mohla byť vyčlenená z trpasličej galaxie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Starizona Nexus 0,75x komakorektor QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 75x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Starizona), 129x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Baader), master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 30.1.2025 až 22.3.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »