Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Mise raketoplánu Discovery: průběžné zpravodajství
Vít Straka Vytisknout článek

Mise raketoplánu Discovery: průběžné zpravodajství

Tepelný štít Discoveryho při pohledu ze stanice
Tepelný štít Discoveryho při pohledu ze stanice
Od startu raketoplánu Discovery s posledním párem solárních panelů k Mezinárodní kosmické stanici uplynuly už 3 dny a jeho posádka se během nich opravdu nenudila. Mise vstoupila do hlavní části v úterý večer, připojením raketoplánu ke stanici.

Po startu 16. března po půlnoci byl Discovery naveden na výchozí oběžnou dráhu, ze které zahájil stíhání Mezinárodní kosmické stanice. V průběhu následujících dvou dnů byly několikrát zažehnuty jeho motory, tím byla postupně zvyšována jeho dráha až se ocitnul 15 kilometrů za stanicí. Tam motory znovu zapálil a tímto začalo závěrečné přibližování k ISS. Po zážehu překonal závěrečné kilometry k cíli během jednoho oběhu kolem Země, po němž se nacházel nějakých 300 metrů pod stanicí. Z tohoto bodu se k ní přibližoval a ve 180 metrech se zastavil, aby provedl tzv. rendezvous pitch maneuver. Otočil se v průběhu 9 minut o 360 stupňů, během této otočky posádka stanice fotografovala jeho tepelný štít.

Tepelný štít, snímaný v průběhu inspekce kamerou na robotické paži raketoplánu
Tepelný štít, snímaný v průběhu inspekce kamerou na robotické paži raketoplánu
Inspekci tepelného štítu udělala posádka Discovery už druhý den letu pomocí speciálního nástavce OBSS na robotickou paži raketoplánu. Nástavec obsahuje kromě kamery také infračervené senzory. Kontroly štítu robotickou paží a následně posádkou Mezinárodní kosmické stanice byly zavedeny po havárii Columbie. Prohlídka štítu druhý den mise nic neobvyklého neodhalila. Možné malé poškození na křídle raketoplánu bylo objeveno včera, na fotografiích od posádky stanice, pořízených během přibližování. Nicméně, jejich analýza stále pokračuje. Druhý den letu astronauti věnovali také kontrole skafandrů, které budou použity při kosmických vycházkách a raketoplán si je veze s sebou.

Ten den mise se mimochodem dostala Mezinárodní kosmická stanice opět do ohrožení ze strany kosmického odpadu, tentokrát šlo o kus ruského satelitu, vypuštěného v roce 1981. Řídící středisko v Houstonu plánovalo úhybný manévr, který nakonec naštěstí nebyl zapotřebí, při změně dráhy stanice by musela být změněna i dráha blížícího se Discoveryho, což by oddálilo jeho připojení. To se povedlo naprosto brilantně v úterý ve 22:19 SEČ. Po provedení otočky pro snímkování tepelného štítu Discovery zamířil čtvrtkruhem z pozice pod stanicí před ni. Tam nepatrně zpomalil a rychlostí jen pár cm/s (samozřejmě vzhledem ke stanici) se k ní blížil. Ihned po připojení byla posádka raketoplánu zatím rádiově uvítána velitelem ISS Finckem ("Vítám vás na naší úžasné Mezinárodní kosmické stanici"). O 2 hodiny později byly otevřeny průlezy a posádky se uvítaly osobně (videozáznam).




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



13. vesmírný týden 2025

13. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 24. 3. do 30. 3. 2025. Měsíc bude v novu a nastane částečné zatmění Slunce. Venuše a Merkur jsou v dolní konjunkci se Sluncem. Na večerní obloze zůstal už jen Mars, Jupiter a Uran. Pozorovat můžeme také slabé zvířetníkové světlo. Aktivita Slunce není příliš vysoká, ale každá i střední erupce může znamenat jasné polární záře. Na konci týdne nám změní čas o hodinu dopředu na letní. Blue Ghost na Měsíci zaznamenal velkolepý západ Slunce. První stupeň rakety Falcon 9 startující z Kalifornie obsloužil dvě mise v devíti dnech. Na Zemi přistála posádka Crew-9 z ISS.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M53 a NGC 5053

Messier 53 (známa aj ako M53 alebo NGC 5024) je guľová hviezdokopa v súhvezdí Vlasy Bereniky. Objavil ju Johann Elert Bode v roku 1775. M53 je jednou z odľahlejších guľových hviezdokôp, ktorá je od centra Galaxie vzdialená približne 60 000 svetelných rokov (18,4 kpc) a takmer v rovnakej vzdialenosti (približne 58 000 svetelných rokov (17,9 kpc)) od Slnečnej sústavy. Táto hviezdokopa sa považuje za hviezdokopu chudobnú na kovy a svojho času sa predpokladalo, že je to najchudobnejšia hviezdokopa v Mliečnej ceste. Merania početnosti členov kopy na vetve červených obrov ukazujú, že väčšina z nich sú hviezdy prvej generácie. To znamená, že nevznikli z plynu recyklovaného z predchádzajúcich generácií hviezd. Tým sa líšia od väčšiny guľových hviezdokôp, v ktorých prevládajú hviezdy druhej generácie. Hviezdy druhej generácie v NGC 5024 sú viac koncentrované v oblasti jadra. Celkovo je hviezdne zloženie členov kopy podobné zloženiu členov hala Mliečnej cesty. Hviezdokop sa vyznačuje rôznymi slapovými vlastnosťami vrátane zhlukov a vlnoviek okolo hviezdokop a chvostov pozdĺž dráhy hviezdokop v smere východ - západ. Zdá sa, že štruktúra podobná slapovému mostu spája M53 s blízkou, veľmi difúznou susednou NGC 5053, ako aj obálka obklopujúca obe zhluky. To môže naznačovať, že medzi oboma zhlukmi došlo k dynamickej slapovej interakcii, čo je v rámci Mliečnej dráhy pravdepodobne ojedinelý jav, keďže v galaxii nie sú známe žiadne binárne zhluky. Okrem toho je M53 kandidátom na člena slapového prúdu trpasličích galaxií v Strelcovi. NGC 5053 je označenie guľovej hviezdokopy v severnom súhvezdí Vlasy Bereniky podľa Nového všeobecného katalógu. Objavil ju nemecko-britský astronóm William Herschel 14. marca 1784 a katalogizoval ju ako VI-7. Vo svojom skrátenom zápise ju opísal ako „extrémne slabú hviezdokopu s mimoriadne malými hviezdami s rozlíšiteľnou hmlovinou s priemerom 8 alebo 10′ ". Dánsko-írsky astronóm John Louis Emil Dreyer v roku 1888 uviedol, že hviezdokopa sa javí ako „veľmi slabá, dosť veľká, nepravidelného okrúhleho tvaru, v strede sa veľmi postupne zjasňuje“. Ide o kopu chudobnú na kovy, čo znamená, že hviezdy majú nízke zastúpenie iných prvkov ako vodíka a hélia - čo astronómovia nazývajú metalicita. Ešte v roku 1995 bola považovaná za guľovú hviezdokopu v Mliečnej dráhe, ktorá je najchudobnejšia na kovy. Chemické zastúpenie hviezd v NGC 5053 sa viac podobá hviezdam v trpasličej galaxii Sagittarius Dwarf Spheroidal Galaxy ako v hale Mliečnej cesty. Spolu s kinematikou guľovej kopy to naznačuje, že NGC 5053 mohla byť vyčlenená z trpasličej galaxie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Starizona Nexus 0,75x komakorektor QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 75x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Starizona), 129x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Baader), master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 30.1.2025 až 22.3.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »