Není halo jako halo

Velké halo (46° halo) – v každé literatuře, kde je jen zmínka o halových jevech, je napsáno, že velké halo patří mezi časté jevy. Tady si dovoluji nesouhlasit. Důvod je prostý. Naprostá většina (odhaduji 90%) pozorovatelů „velkého“ hala ve skutečnosti viděla supralaterální oblouk. Dokazují to jak fotografie či nákresy, ale také popisy. Velké halo patří rozhodně do velmi vzácných jevů, čím déle o tom přemýšlím, tím více se v tom utvrzuji. Pokud si vzpomínám, tak všechna má pozorování „velkého“ hala byla prakticky supralaterální oblouk.

Supralaterální 46° oblouk – jde o poměrně častý jev, který, když jsou ideální podmínky, je nádherný a duhově zbarvený. Na první pohled vypadá jako velké halo, hlavně když je Slunce nízko (25 stupňů). Supralaterální oblouk byl jako takový objeven celkem nedávno (pokud někdo seženete přesné datum, kdy se začal brát SLO jako samostatný halový jev, budu moc rád), a já myslím, že to bylo právě kvůli tomu, že se mohl splést s velkým halem. Jak rozeznat oba jevy od sebe, ukazuje obrázek (vysvětlení v následujícím textu):

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a vysvětlovat zde různé výšky Slunce nad obzorem a jiné fyzikální údaje, potřebné pro rozlišení obou jevů. Pokusím se to vysvětlit jednoduše. Na 90% vidíte velké halo, když není vidět horní dotykový oblouk malého hala (nebo je, ale jen velmi slabě). Na 90% vidíte supralaterální oblouk, když je vidět cirkumzenitální oblouk. A co těch 10% u každého případu? Za velmi příznivých podmínek mohou totiž vzniknout oba jevy naráz, tedy velké halo i supralaterální oblouk. Také není úplně vyloučen horní dotykový oblouk malého hala u velkého hala. I tak se bude jednat jen o nějaké zjasnění horní části malého hala. Stejně tak to platí i u supralaterálního oblouku. Může být vidět cirkumzenitální oblouk a velké halo, ale to jsou mizivé případy. Myslím, že nikdo ještě neviděl velké halo s cirkumzenitálním obloukem. Tak či onak, velké halo se nikdy nedotkne cirkumzenitálního oblouku, zatímco supralaterální oblouk se vždy dotýká cirkumzenitálního oblouku a většinou to vypadá, jako by SLO „vystřeloval“ na obě strany od CZO.

No a jak je to v přírodě běžné, může nastat situace, kdy vzniknou velké halo, SLO a CZO dohromady a pak nikdo nic nerozeznáte. Tam pak platí detailní pozorování určité části velkého hala / SLO, jak je to na obrázku. Velké halo bude slabší a SLO bude jasnější a barevnější a bude velké halo překrývat.

Abych to uzavřel, v našich podmínkách si stačí zapamatovat dvě věci – velké halo vidím, když není horní dotykový oblouk na malém halu. Supralaterální oblouk je, když vidím i cirkumzenitální oblouk.

46° parhelia – existují, neexistují? Když už jsou parhelia na malém halu, proč by nebyla i u velkého hala? Podle vědců, se zatím nedaří pořádně vysvětlit jejich vznik. Pokud vůbec vznikají, tak jen v laboratoři za ideálních podmínek, nemožných v přírodě, ale…Ale z historie je známo několik pozorování. Například Scheiner viděl parhelia na velkém halu v roce 1630, také při velkém komplexu v Kanadě roku 1970 byly 46° parhelia pozorována. Tak v čem je problém? Pokud jde o záznamy staršího data, tak můžeme pochybovat o nákresech, kde mohl autor vidět 44° parhelia. Z roku 1970 ale existuje fotografie, kde je 46° parhelium patrné. Dlouho jsem nevěděl, co na to říct, než mě kolega Roman Maňák vnukl myšlenku, že jde o 44° parhelia, která se ale vzdalují od slunce podobně jako 22° parhelia (parhelia malého hala jsou ve vzdálenosti 22° jen u obzoru. Jak Slunce stoupá, parhelia se vzdalují). Tímto by šlo vysvětlit jasné skvrnky v okolí 46° hala. Nicméně je tu pořád ale…ale kromě velkého hala a těchto záhadných parhelií, byla pozorována další vzácná hala, mimo jiné Kernův oblouk (viz. můj jiný článek v tomto čísle) a 66° parhelia. Když vznikla 66° parhelia, proč by nebyla i 46° parhelia. Je možné, že jde o velmi vzácný jev. Tak či tak, 46° parhelia budou ještě na nějakou dobu záhadná a mě nezbývá než je zařadit do kategorie – vzácná, teoreticky možná, v historii pravděpodobně pozorovaná.

46° dotykové oblouky (dotykové oblouky velkého hala) – velmi často komentované téma. Na otázku, zda tyto oblouky existují, říkám NE. Žádné dotykové oblouky velkého hala nejsou a nikdy nebyly a nebudou. Proč se o nich tedy píše? Důvod je jednoduchý – vše je podobné jako s rozdílem mezi velkým halem a supralaterálním obloukem. Když se tyto dva jevy ještě nerozlišovaly, mluvilo se o třech významech dotykových oblouků velkého hala:

1. Cirkumzenitální oblouk – tento oblouk se přímo nabízí jako dotykový, když si uvědomíme, že je to podobná situace jako s malým halem a jeho dotykovým obloukem. Vidíme totiž malé halo a nad ním dotykový oblouk. Nad tím pak velké halo (SLO) a cirkumzenitální oblouk. V tomto případě jde tedy jen o klam a o neznalost názvosloví.

2. Supralaterální a infralaterální oblouky – když nastane mimořádná okolnost a vidíme nádherně vyvinuté velké halo a SLO a ILO dohromady, může to vypadat jakoby se SLO a ILO dotýkaly velkého hala. SLO na vrcholu velkého hala a ILO na jeho stranách (viz. obrázek). Takže zase jde o neznalost v oboru.

3. Tapeho oblouky – další optický klam, mohu – li to takto nazvat. Tapeho oblouky vypadají v ideálním stavu jako písmenka U, která se dotýkají supralaterálního oblouku nahoře i dole (proto někdy vidíme obrázek velkého hala, kterého se nahoře a dole (napravo a nalevo) dotýkají tyto obloučky). Zase se podívejte na obrázek. Jen připomenu, že Tapeho oblouky jsou známé jako samostatný jev od roku 1986, kdy je popsal Walter Tape na Jižním pólu. V seznamu halových jevů tedy budou 46° dotykové oblouky pod kategorií – „nikdy neexistovaly, jde jen o neznalost pojmů a špatné určení“.

Poznámky ke článku:

46° parhelia – pokud bych byl opravdu důsledný, tak mohu napsat, že teoreticky (za jistých podmínek) mohou být i 45° a 47° parhelia, což se už dostáváme do naprosto nepřehledné situace. Rozeznat 44° parhelium od 46° je složité a bez fotografií (a ideálních podmínek) skoro nemožné. Rozpoznat 46° parhelium od 45° parhelia už podle mě nejde.

46° jevy obecně – kromě zde vyjmenovaných jevů existují i další, o kterých bych napsal někdy příště, jde ale o velmi vzácné a spíše teoretické jevy.

Popis obrázku

1 – malé 22° halo 2 – horní dotykový oblouk malého hala (22° dotykový oblouk) 3 – velké 46° halo 4 – supralaterální 46° oblouk 5 – cirkumzenitální oblouk 6 – 46° parhelia 7 – infralaterální oblouky 8 – horní Tapeho oblouky (46° Parryho supralaterální oblouky) 9 – dolní Tapeho oblouky (46° Parryho infralaterální oblouky)

Článek převzat ze zpravodaje Parhelium 2 (březen 2005), který si můžete stáhnout ve formátu pdf. V tomto čísle se dále dočtete: Pozorovaní halových jevů v březnu 2005 - vzpomínáme 1940 - záhadný Kernův oblouk - naše pozorovací místo - není halo jako halo (46° jevy) - historie halových jevů - seriál o krystalcích - sněhové halo.

Parhelium je zpravodaj pozorovatelů halových jevů sdružených kolem projektu HOP. Zpravodaj vychází nepravidelně a informuje o těch výrazných a pozoruhodných halových jevech, které se podařilo pozorovat a zaznamenat na území České republiky v uplynulém období. Zpravodaj bude rovněž přinášet novinky nejen o halových, ale i o dalších atmosférických optických jevech, popřípadě též články z příbuzných oborů. Více na http://ukazy.astro.cz/parhelium.php.