Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Družice Phase 3E vynese do kosmu přístroje vyvinuté na VUT v Brně
redakce Vytisknout článek

Družice Phase 3E vynese do kosmu přístroje vyvinuté na VUT v Brně

Družice Phase 3E
Družice Phase 3E
Start experimentání družice Phase 3E se přibližuje. Po důkladném otestování všech modulů, které byly připraveny v různých zemích v rámci projektu mezinárodní organizace AMSAT, specialisté družici v laboratořích v německém Marburgu zkompletují a po náročných testech funkčnosti bude satelit připraven ke startu. Na oběžnou dráhu kolem Země vynese družici koncem letošního nebo začátkem roku příštího z kosmodromu ESA v Kourou ve Francouzské Guyaně raketa Ariane 6. Satelit bude mít na palubě několik zařízení pro družicovou komunikaci kompletně navržených a vyvinutých týmem prof. Ing. Miroslava Kasala, CSc., z Ústavu radioelektroniky Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně. Prof. Kasal byl také organizací AMSAT jmenován mezinárodním supervizorem integrace družice Phase 3E.

Speciální komunikační zařízení navržená a vyvinutá v Ústavu radioelektroniky v Brně tvoří nejen celý jeden samostatný modul satelitu, ale budou sloužit i v několika dalších součástech družice. „Náš modul pracuje v pásmu L jako hlavní povelovací přijímač pro řízení celé družice. Od kmitočtového standardu ultrastacionárního oscilátoru umístěného v tomto modulu jsou odvozeny všechny kmitočty tak, aby bylo zpracování signálu na palubě koherentní. Pro případ, že by došlo k poruše hlavního oscilátoru, jsme instalovali v dalších modulech záložní zařízení, která provoz družice zajistí. Do jednoho z menších modulů jsme umístili také soustavu několika přijímačů; slouží jako detektor povelů,“ vysvětluje prof. Kasal.

Družice Phase 3E bude mít i s palivem hmotnost 150 kg, doba životnosti se předpokládá v intervalu 5-10 let; její předchůdkyně Phase 3D, která vážila 640 kg, byla funkční čtyři roky – po závadě v jejím energetickém systému se ji již nepodařilo oživit. Phase 3E je družicí experimentální. Satelit bude sloužit zejména k ověřování kosmických komunikačních modelů, důležitou součástí bude také testování metod tzv. koherentního rangingu, kdy se na základě radiových signálů určuje přesná poloha družice a vektor její rychlosti v daném okamžiku. Je velmi důležité mít takový systém určování pro pohybující se objekty, protože jedině na základě určení přesné polohy a rychlosti je možné zvolit impulsy pro orientaci a manévry satelitu.

Konečným cílem vývoje a testování těchto komunikačních technologií v kosmickém prostoru na palubách experimentálních družic ( Phase 3D, Phase 3E, také americký projekt Eagle) je příprava organizace AMSAT na vyslání sondy k Marsu. Právě této mise k rudé planetě by se tým prof. Kasala z VUT v Brně se svými přístroji chtěl zúčastnit. „Testování vyvíjených technologií na palubách satelitů má prověřit, zda jsou vůbec schopné takovéto mise. Je třeba si uvědomit, že zatímco se nyní pohybujeme v řádech desetitisíců kilometrů, při letu k Marsu by šlo o vzdálenosti stovek milionů km. A tomu by musely komunikační družicové technologie odpovídat,“ říká prof. Kasal. Sonda vyslaná k Marsu by měla být mimo jiné schopna zprostředkovat komunikaci s roboty, které se na této planetě budou v té době pohybovat. Podle něj se pro start sondy k Marsu dá reálně uvažovat o roce 2012, kdy je poslední příznivé startovací okno (další je potom až v roce 2017, což se zdá vědcům přece jen již příliš vzdálené). V současnosti se již vedle příprav na start družice Phase 3E budují v Německu dvě pracoviště s velkými parabolami (v Bochumi a u Mnichova), které by měly let evropské sondy k Marsu řídit.

Tým prof. Kasala má již s kosmickým výzkumem dostatek zkušeností. Významně se podílel na stavbě družice Phase 3D vývojem dvou mikrovlnných přijímačů v pásmu L, z nichž jeden pracoval jako hlavní povelovací přijímač řízení celé družice, druhý sloužil jako maticový transpondér. Oba přijímací systémy byly kompletně vyvinuty na VUT. Prof. Kasal se zúčastnil také integrace této družice v laboratořích AMSAT v Orlandu na Floridě a předstartovních zkoušek v kosmickém středisku ESA v Kourou ve Francouzské Guyaně. Za tyto práce byl také oceněn prestižní plaketou AMSAT.

Tým prof. Kasala vyvinul v rámci projektu PCSAT2 na základě objednávky pro Americkou námořní akademii v Marylandu přijímač k víceuživatelské datové komunikaci s extrémní spektrální účinností. Přijímač byl v roce 2005 vynesen raketoplánem Discovery na mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), kde byl dlouhodobě testován v kosmických podmínkách. Zařízení z VUT přenášelo z ISS na Zemi zcela autonomním režimem parametry zkoušených fotovoltaických článků. V září 2006 se přijímač po dopravení zpět na Zemi raketoplánem Atlantis vrátil do satelitní laboratoře VUT, kde byly testovány jeho parametry po ročním působení v kosmu. „I když bylo naše zařízení vystaveno po dobu jednoho roku kosmické radiaci bez jakéhokoliv ochrany, má stejné parametry, jako když jsme ho předávali Američanům,“ mohl po testech zkonstatovat s uspokojením prof. Kasal.

Na VUT v Brně – jakožto jedné ze šesti zemí světa (USA, SRN, Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland) – vznikla také unikátní telemetrická a řídicí stanice pro experimentální družice, která jako jediná je plně automatická s možností dálkového řízení po internetu, a to pomocí vlastního vyvinutého softwaru. Slouží k ovládání (navigaci, korekci letové dráhy apod.) a komunikaci (včetně sběru a zpracování zjištěných dat) experimentálních družic. „Naše telemetrická a povelovací stanice sestává z automatického anténního systému včetně elektronického vybavení, řídících počítačů a softwaru. Stanice pracuje nepřetržitě a denně je z ní zasíláno několik stovek kB telemetrických dat do archivu AMSAT. Telemetrie je využívána i ke studiu jevů souvisejících s programem družic pro řadu mezinárodních vědeckých experimentů. Ze všech stanic je ta naše jediná plně automatická a dálkově přístupná prostřednictvím internetu. Pracoviště, celé vybudované pracovníky a doktorandy našeho ústavu, je tak unikátní nejen v Česku, ale do značné míry i celosvětově,“ říká prof. Kasal. Stanice v Brně se podílela nejen na řízení a monitorování družice Phase 3D (a samozřejmě se bude podílet stejným způsobem i na letu satelitu Phase 3E), ale monitoruje let a sbírá telemetrické údaje i z řady dalších družic. Na Štědrý den tak monitorovala zánik americké družice ANDE, v nejbližší době bude zajišťovat pozemní segment služeb pro dánskou družici univerzity v Delftu.

Uvedenými aktivitami a kvalitními výsledky se VUT v Brně zařadilo po bok předním světovým univerzitám a úspěšně spolu s nimi participuje na celosvětovém vesmírném programu. Originální výsledky výzkumu prof. Kasala jsou v mezinárodní výzkumné komunitě mimořádně oceňovány. Význam těchto vědeckých prací přitom úzce souvisí též s pedagogickou prací prof. Kasala mezi vysokoškolskými studenty, kteří se tak mohou přímo podílet na reálných vesmírných projektech. Za výzkumné aktivity v oblasti systémů pro družicovou komunikaci byla prof. Ing. Miroslavu Kasalovi, CSc., v listopadu loňského roku udělena Cena ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR za výzkum v roce 2007.

Autoři zprávy: PhDr.Jitka Vanýsková a Mgr. Igor Maukš


Zdroj: projektmedved.eu




O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.



13. vesmírný týden 2025

13. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 24. 3. do 30. 3. 2025. Měsíc bude v novu a nastane částečné zatmění Slunce. Venuše a Merkur jsou v dolní konjunkci se Sluncem. Na večerní obloze zůstal už jen Mars, Jupiter a Uran. Pozorovat můžeme také slabé zvířetníkové světlo. Aktivita Slunce není příliš vysoká, ale každá i střední erupce může znamenat jasné polární záře. Na konci týdne nám změní čas o hodinu dopředu na letní. Blue Ghost na Měsíci zaznamenal velkolepý západ Slunce. První stupeň rakety Falcon 9 startující z Kalifornie obsloužil dvě mise v devíti dnech. Na Zemi přistála posádka Crew-9 z ISS.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M53 a NGC 5053

Messier 53 (známa aj ako M53 alebo NGC 5024) je guľová hviezdokopa v súhvezdí Vlasy Bereniky. Objavil ju Johann Elert Bode v roku 1775. M53 je jednou z odľahlejších guľových hviezdokôp, ktorá je od centra Galaxie vzdialená približne 60 000 svetelných rokov (18,4 kpc) a takmer v rovnakej vzdialenosti (približne 58 000 svetelných rokov (17,9 kpc)) od Slnečnej sústavy. Táto hviezdokopa sa považuje za hviezdokopu chudobnú na kovy a svojho času sa predpokladalo, že je to najchudobnejšia hviezdokopa v Mliečnej ceste. Merania početnosti členov kopy na vetve červených obrov ukazujú, že väčšina z nich sú hviezdy prvej generácie. To znamená, že nevznikli z plynu recyklovaného z predchádzajúcich generácií hviezd. Tým sa líšia od väčšiny guľových hviezdokôp, v ktorých prevládajú hviezdy druhej generácie. Hviezdy druhej generácie v NGC 5024 sú viac koncentrované v oblasti jadra. Celkovo je hviezdne zloženie členov kopy podobné zloženiu členov hala Mliečnej cesty. Hviezdokop sa vyznačuje rôznymi slapovými vlastnosťami vrátane zhlukov a vlnoviek okolo hviezdokop a chvostov pozdĺž dráhy hviezdokop v smere východ - západ. Zdá sa, že štruktúra podobná slapovému mostu spája M53 s blízkou, veľmi difúznou susednou NGC 5053, ako aj obálka obklopujúca obe zhluky. To môže naznačovať, že medzi oboma zhlukmi došlo k dynamickej slapovej interakcii, čo je v rámci Mliečnej dráhy pravdepodobne ojedinelý jav, keďže v galaxii nie sú známe žiadne binárne zhluky. Okrem toho je M53 kandidátom na člena slapového prúdu trpasličích galaxií v Strelcovi. NGC 5053 je označenie guľovej hviezdokopy v severnom súhvezdí Vlasy Bereniky podľa Nového všeobecného katalógu. Objavil ju nemecko-britský astronóm William Herschel 14. marca 1784 a katalogizoval ju ako VI-7. Vo svojom skrátenom zápise ju opísal ako „extrémne slabú hviezdokopu s mimoriadne malými hviezdami s rozlíšiteľnou hmlovinou s priemerom 8 alebo 10′ ". Dánsko-írsky astronóm John Louis Emil Dreyer v roku 1888 uviedol, že hviezdokopa sa javí ako „veľmi slabá, dosť veľká, nepravidelného okrúhleho tvaru, v strede sa veľmi postupne zjasňuje“. Ide o kopu chudobnú na kovy, čo znamená, že hviezdy majú nízke zastúpenie iných prvkov ako vodíka a hélia - čo astronómovia nazývajú metalicita. Ešte v roku 1995 bola považovaná za guľovú hviezdokopu v Mliečnej dráhe, ktorá je najchudobnejšia na kovy. Chemické zastúpenie hviezd v NGC 5053 sa viac podobá hviezdam v trpasličej galaxii Sagittarius Dwarf Spheroidal Galaxy ako v hale Mliečnej cesty. Spolu s kinematikou guľovej kopy to naznačuje, že NGC 5053 mohla byť vyčlenená z trpasličej galaxie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Starizona Nexus 0,75x komakorektor QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 75x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Starizona), 129x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Baader), master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 30.1.2025 až 22.3.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »