Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Kometa 17P Holmes extrémně zjasnila, je vidět okem

Kometa 17P Holmes extrémně zjasnila, je vidět okem

Kometa 17P Holmes (autor: Eric Allen, Kanada)
Kometa 17P Holmes (autor: Eric Allen, Kanada)
Na severní obloze mají nyní lidé výjimečnou možnost spatřit opravdu jasnou kometu 17P Holmes. 24. října 2007 u ní došlo k superoutburstu, při němž zjasnila více než 620 tisíc krát! Tím se ze slabého objektu (kolem 17. magnitudy) stal náhle objekt pohodlně viditelný pouhým okem s jasností kolem 2,5 magnitudy. Kometa navíc stále ještě zjasňuje!

Kometa má periodu oběhu kolem Slunce asi 6,9 roku. Jejím objevitelem byl Edwin Holmes, který ji jako první 6. listopadu 1892 spatřil poblíž galaxie M31 v Andromedě. Tehdy kometa zjasněla na 5. magnitudu a to byl až do letošního roku její poslední výrazný outburst. Nyní, po 115 letech, ji máme možnost pozorovat za ještě lepších podmínek, než sám objevitel. Oproti roku 1892 je ještě asi 10x jasnější.

K prudkému zjasňování začalo docházet 24. října 2007 v ranních hodinách. Po upozornění Ramona Navese (Španělsko) se pozorovatelé po celém světě, pokud měli zrovna noc a kometu nad obzorem, pokusili odhadnout jasnost komety. Kometa k ránu měla kolem 7. magnitudy a ve večerních hodinách kolem 3. magnitudy. Jasnost komety se tak měnila astronomům takřka před očima. Její stelární vzhled napovídal tomu, že jde o extrémně silný outburst.

V roce 1892 to bylo podobné. Kometa byla pozorovatelná pouhým okem ještě 3 týdny a její koma se po outburstu zvětšila na velikost Měsíce v úplňku. Jak to bude nyní? Nechme se překvapit.

Kometu naleznete v souhvězdí Persea jako novou nápadnou hvězdičku. Oproti ostatním hvězdám však bude mít s postupem času mlhavější vzhled. Při pohledu dalekohledem bude připomínat planetární kotouček s rozmázlým okrajem. Velikou výhodou její polohy na obloze je to, že u nás prakticky nezapadá. Jedinou nevýhodou tak může být jasný měsíční úplněk, který bude rušit pozorování komety o víkendu. Od pondělka se pak její pozorovací podmínky zvečera ještě zlepšují, neboť Měsíc ustupuje a bude rušit svým svitem stále později.

Největší jasnosti (patrně více jak 2 magnitudy) by měla dosáhnout kometa v pátek 25. října 2007. Pak, pokud se nic nezmění, by sice měla mírně slábnout, ale její stelární vzhled by měl stále více nabývat difúzního a její koma by tak mohla mít poměrně veliké rozměry (možná i víc jak půl stupně, což je velikost měsíčního úplňku). 19. a 20. listopadu 2007 bude ze severu těsně míjet hvězdu Mirfak v souhvězdí Persea, která má asi 1,8 magnitudy (je tedy vidět okem i na obloze rušené pouličním osvětlením).

Najít kometu v období jejího největšího jasu je tedy poměrně snadné – stačí se kolem jedné hodiny ranní podívat do nadhlavníku. Mapka na vyhledání komety je ZDE. Fotogalerie komety je ZDE.

Přečtěte si také zajímavý a podrobnější článek na stránkách SMPH ("Superoutburst komety 17P/Holmes"), jehož autorem je Jiří Srba, pracovník hvězdárny ve Valašském Meziříčí a člen SMPH.




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



51. vesmírný týden 2024

51. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 12. do 22. 12. 2024. Měsíc po úplňku je vidět v druhé polovině noci a bude koncem týdne v poslední čtvrti. Na večerní obloze září nejvýrazněji Venuše nad jihozápadem a Jupiter nad východem. Nad jihem je ještě slabší Saturn a později večer vychází Mars. Vidět jsou i slabší planety Uran a Neptun. A protože ráno je nyní jitřenkou Merkur, máme možnost vidět všechny planety. Byly vydány podrobnosti, jak přesně došlo k havárii vrtulníčku Ingenuity na Marsu. SpaceX letos láme rekordy na všech stranách. Před 40 lety započala mise sondy Vega 2, dvojice sond, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek „Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa.   Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »