Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Nový Saturnův prstenec a další zajímavé fotografie

Nový Saturnův prstenec a další zajímavé fotografie

Saturn_newring.jpg
Nový velmi difuzní prstenec, shodný s drahami Saturnových měsíců Janus a Epimetheus, byl objeven při pohledu v protisvětle. Tento nový prstenec je viditelný na publikovaném snímku a pro snazší nalezení je jeho poloha označena křížkem. Nachází se vně přeexponovaného hlavního prstence, pak následují vzdálenější prstence G a F. Prstenec G má ostré vnitřní ohraničení. Prstenec E je mimořádně široký a je zachycen v dolní i horní části tohoto snímku.

Vědci předpokládají, že meteoroidy, které dopadají na povrch měsíců Janus a Epimetheus, mohou z jejich povrchu vyrážet prachové částice, které se pak dostanou na oběžnou dráhu kolem planety Saturn. Je však velkým překvapením, že tak dobře ohraničený prstenec byl objeven právě v tomto místě.

Snímek byl pořízen z polohy 15° nad osvětlenou stranou prstenců. Nejslabší detaily - radiální struktury - byly vypátrány v hlavním prstenci, a to díky rozptylu světla při průchodu prstencem B. Fotografie byla pořízena ve viditelném světle pomocí širokoúhlé kamery na palubě kosmické sondy Cassini 15. 9. 2006 ze vzdálenosti přibližně 2,2 miliónu km, přičemž úhel Slunce-Saturn-sonda byl 179°. Rozlišení obrázku je 130 km na pixel.

Fotografie byla pořízena během nejdelšího zákrytu Slunce planetou Saturn v dosavadním průběhu mise. V okamžiku zákrytu se Slunce nacházelo téměř přesně za Saturnem, sonda prolétala stínem, vrženým planetou Saturn, zatímco prstence byly osvětleny ze zadu. Předcházející zákryty trvaly obvykle jednu hodinu, v tomto případě se sonda nacházela ve stínu planety Saturn plných 12 hodin.Tento zákryt umožnil sondě zmapovat v celém prstenci přítomnost mikroskopických částic, které za normálních okolností nejsou vidět. Výsledkem je, že sonda prozkoumala celý vnitřní systém planety "v novém světle".

Enceladus_ring.jpg

Saturnův nejrozsáhlejší difuzní prstenec E , nacházející se v největší vzdálenosti od planety, byl doposud detailně studován pouze po malých částech. Dvanáctihodinový zákryt umožnil astronomům pozorovat jemnou strukturu prstence při jedné prohlídce. Měsíc Enceladus je na připojené fotografii vidět skrz prstenec E společně s prodlužujícími se tenkými prstovitými výběžky v prstenci. Ty se velmi pravděpodobně skládají z velmi malých ledových částeček, vyvržených gejzíry v oblasti jižního pólu měsíce, jež pak doplňují prstenec E. Vlevo od měsíce Enceladus je vidět měsíc Tethys.

"Nový prstenec a neočekávané struktury v prstenci E nám možná poskytnou velmi zajímavý pohled na to, jak měsíce mohou uvolňovat malé částice a ovlivňovat tak své bezprostřední okolí," říká Matt Hedman (Cornell University, Ithaca), odborník na difuzní prstence.

Cassini_Earth.jpg

Sonda Cassini také "mrkla" svým výkonným okem směrem k Zemi a spatřila naši planetu jako bledý modrý kotouček a slabé "světýlko", naznačující, kde se nachází Měsíc. Od té doby, co sonda Voyager 1, nacházející se za drahou planety Neptun, vyfotografovala Zemi jako slabý namodralý bod, nebyly pořízeny barevné snímky Země při pohledu z vnějších oblastí Sluneční soustavy.

Země s Měsícem jsou vidět jako jasný modrý bod vpravo nahoře od středu obrázku. Snímek byl pořízen ze vzdálenosti 2,1 miliónu km a jeho rozlišení je přibližně 250 km na pixel. Ve výřezu vlevo nahoře je pak zvětšený snímek Země. Sonda pozorovala Atlantický oceán a západní pobřeží severní Afriky. V tom okamžiku byla sonda vzdálena od Země 1,5 miliardy km.

V nadcházejících týdnech bude několik vědeckých týmů analyzovat data, získaná také dalšími přístroji na sondě Cassini v průběhu tohoto vzácného úkazu - zákrytu Slunce Saturnem. Informace pomohou astronomům lépe pochopit souvislosti mezi prstenci a měsíci.

Kosmická sonda Cassini je společným projektem NASA, Evropské kosmické agentury ESA a Italské kosmické agentury ISA. Do vesmíru byla vypuštěna 15. 10. 1997, dne 31. 12. 2000 prolétla kolem planety Jupiter a 1. 7. 2004 byla navedena na oběžnou dráhu kolem Saturna.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



51. vesmírný týden 2024

51. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 12. do 22. 12. 2024. Měsíc po úplňku je vidět v druhé polovině noci a bude koncem týdne v poslední čtvrti. Na večerní obloze září nejvýrazněji Venuše nad jihozápadem a Jupiter nad východem. Nad jihem je ještě slabší Saturn a později večer vychází Mars. Vidět jsou i slabší planety Uran a Neptun. A protože ráno je nyní jitřenkou Merkur, máme možnost vidět všechny planety. Byly vydány podrobnosti, jak přesně došlo k havárii vrtulníčku Ingenuity na Marsu. SpaceX letos láme rekordy na všech stranách. Před 40 lety započala mise sondy Vega 2, dvojice sond, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek „Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa.   Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »