Souhvězdí Andromedy je pojmenováno po mytologické princezně, jež se málem stala kořistí mořské obludy. Za dobrých podmínek v souhvězdí Andromedy uvidíme i bez dalekohledu mlhavý obláček - Velkou mlhovinu v Andromedě, kterou pod číslem 31 zařadil do svého katalogu Charles Messier v osmnáctém století. Teprve v první třetině dvacátého století astronomové odhalili, že jde o obří hvězdnou soustavu, galaxii, podobnou naší Mléčné dráze. Obraz složený ze tří tisíc snímků pořízených Spitzerovým kosmickým teleskopem ukazuje prachové vlny v modrém moři hvězd. Nové pozorování zároveň zpřesnilo naše představy o počtu hvězd v této sousední galaxii.
"Co je na tomto snímku opravdu zajímavé je kontrast mezi hladkým plochým diskem tvořeným starými hvězdami a kostrbatými vlnami prachu zahřátého mladými hvězdami," říká Dr. Pauline Barmbyová z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, která se svým týmem pozorovala galaxii M 31 pomocí infračerveného Spitzerova teleskopu a výsledky prezentovala na 208. setkání Americké astronomické společnosti (AAS) v Calgary. Pozorování značně zpřesnilo odhady jasnosti galaxie M 31 v infračerveném oboru. Astronomové změřili, že celá galaxie vyzařuje tolik energie jako přibližně 4 miliardy Sluncí. Odtud lze odhadnout, že galaxie v Andromedě obsahuje až bilión hvězd (mnohé hvězdy jsou totiž menší a méně zářivé než Slunce). Průměr jejího disku činí 260 tisíc světelných roků. Pro srovnání: počet hvězd v naší Galaxii odhadujeme na několik stovek miliard a průměr na 100 tisíc světelných roků.
Barvy mozaiky složené ze snímků Spitzerova teleskopu jsou nepravé. Teleskop snímal galaxii na vlnových délkách 3,6 a 4,5 mikrometrů, na nichž se nejlépe prozradí staré, nepříliš horké hvězdy. Těmto vlnovým délkám byla přiřazena modrá, resp. zelená barva. Vlnové délce 8 mikrometrů, na níž se projevuje prach zahřátý mladými hvězdami, byla přiřazena červená. Na obrázku tedy vynikají spirální ramena - oblasti, kde se z chladných oblaků plynu s příměsí prachu tvoří nové hvězdy. "Data Spitzerova teleskopu s překvapující zřetelností sledují materiál, z něhož se tvoří hvězdy, až do samého centra galaxie," říká Dr. George Helou, náměstek ředitele Spitzer Science Center na Caltechu v Pasadeně. "Snažíme se porozumět, čím je určováno rozdělení tohoto plynu a prachu a jak se odlišuje způsob vzniku hvězd v různých místech."
Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd. Od roku 2018 pracuje v novém týmu Planetária Praha, kam přesídlil po téměř třiceti letech působení na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Specializuje se především na předpovídání a výpočty výjimečných úkazů na obloze a velmi důkladně se zajímá o planetu Mars a její výzkum. O astronomii, zkoumání vesmíru, ale i vztahu lidí k světu kolem nás píše na blogu (dříve zde), publikuje sloupky v příloze Orientace Lidových novin, články na Neviditelném psu a v časopise Vesmír.
Své studenty na Gymnáziu Boženy Němcové se snaží vést k pochopení, jak (skvěle a jednoduše) funguje vesmír, ať už na úrovni atomu, kuchyně, laboratoře, Sluneční soustavy, Galaxie nebo celé kosmické pavučiny. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 12. do 22. 12. 2024. Měsíc po úplňku je vidět v druhé polovině noci a bude koncem týdne v poslední čtvrti. Na večerní obloze září nejvýrazněji Venuše nad jihozápadem a Jupiter nad východem. Nad jihem je ještě slabší Saturn a později večer vychází Mars. Vidět jsou i slabší planety Uran a Neptun. A protože ráno je nyní jitřenkou Merkur, máme možnost vidět všechny planety. Byly vydány podrobnosti, jak přesně došlo k havárii vrtulníčku Ingenuity na Marsu. SpaceX letos láme rekordy na všech stranách. Před 40 lety započala mise sondy Vega 2, dvojice sond, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek
„Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa.
Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně,
Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil.
NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri.
Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1.
Prepracovaná verzia.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats
4.11. až 7.11.2024
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4