Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Naše Galaxie není jen tak obyčejnou galaxií ve vesmíru

Naše Galaxie není jen tak obyčejnou galaxií ve vesmíru

Milky_Way_galaxy.jpg
Galaxie, označované někdy jako hvězdné ostrovy, rozdělujeme podle tvaru na eliptické, spirální, spirální s příčkou a nepravidelné. Dlouhou dobu se předpokládalo, že naše Galaxie patří mezi "normální" spirální galaxie, jak se o tom můžete dočíst ve starších knihách a časopisech. Nedávno však astronomové provedli doposud nejkomplexnější průzkum struktury naší Galaxie a získali nové důkazy o tom, že se velmi odlišuje od běžných spirálních galaxií. K pozorování použili kosmický dalekohled NASA s názvem Spitzer Space Telescope, který byl na oběžnou dráhu kolem Země vypuštěn 25. 8. 2003.

Pozorování v oboru infračerveného záření přinesla detailní informace o přítomnosti poměrně dlouhé centrální příčky, která odlišuje naši Galaxii od běžných spirálních galaxií. "Je to nejlepší důkaz přítomnosti příčky v naší Galaxii," říká Edward Churchwell, profesor University of Wisconsin-Madison. Pomocí infračerveného dalekohledu Spitzer na oběžné dráze kolem Země pozorovali astronomové přibližně 30 miliónů hvězd v rovině naší Galaxie se snahou získat detailní portrét vnitřních oblastí Mléčné dráhy. Tento úkol je podle Churchewella podobným problémem jako když se ztracený turista uvnitř hlubokého lesa snaží určit, kde jsou jeho hranice. "Stejným problémem je pozorovat Galaxii z jejího nitra."

Schopnosti dalekohledu Spitzer pomohly astronomům proniknout přes "temnotu" oblaků mezihvězdného prachu a detekovat infračervené světlo několika desítek miliónů hvězd v blízkosti centra naší Galaxie. Nová data umožnila sestavit doposud nejpodrobnější obraz vnitřních oblastí Galaxie. "Pozorování jsme prováděli na vlnových délkách, na nichž je Galaxie mnohem průhlednější a získali jsme srovnatelné informace o desítkách miliónů objektů," říká Robert Benjamin, hlavní autor nové studie a profesor fyziky na University of Wisconsin-Whitewater.

Předpoklad, že naše Galaxie má ve svém centru příčku, tvořenou hvězdami, byl astronomy již dlouho zvažován. Chyběly však zatím rozhodující důkazy. Příčky jsou jasně pozorovatelné u jiných galaxií a jejich stavba je taková, že na centrální příčku navazují spirální ramena. U spirálních galaxií jsou ramena připojena ke galaktickému jádru.

Nová pozorování poskytla nejlepší odhady velikosti a orientace příčky, které se značně liší od dřívějších předpokladů. Jak bylo zjištěno, centrální příčka je tvořena relativně starými a červenými hvězdami a sahá do vzdálenosti přibližně 27 000 světelných let od středu Galaxie. Je tedy o 7000 světelných let delší, než se doposud soudilo. Bylo rovněž zjištěno, že příčka je orientována v úhlu 45° od spojnice našeho Slunce a středu Galaxie.

Předtím astronomové diskutovali o tom, jestli mohou v centrálních oblastech Galaxie existovat hvězdy, vytvářející příčku nebo eliptické jádro - nebo obojí. Nová pozorování přinesla důkazy, že se zde nachází příčka - navíc neočekávaného tvaru (viz obrázek). Naši Galaxii tedy můžeme definitivně zařadit mezi spirální galaxie s příčkou. Od obou konců příčky se odvíjejí spirální ramena.

klasifikacehubble.jpg

Jak je již známo více než 100 let, galaxie mohou mít nejrůznější tvary. V roce 1925 sestavil známý astronom Edwin Hubble (1889-1953) klasifikaci galaxií podle jejich morfologických charakteristik, kterou s menšími úpravami používáme doposud. Zhruba jedna čtvrtina známých galaxií má velmi jednoduchý tvar - tvar koule nebo více či méně protažené elipsy. Označujeme je jako eliptické galaxie (E). V závislosti na stupni zploštění je rozlišujeme na typy E0 (kulový tvar) až E7 (tvar nejvíce zploštělé elipsy, připomínající čočku).

Druhou ještě početnější skupinu (50 % všech galaxií) představují galaxie spirální (S), tvořené dvěma či více spirálními rameny. Spirální ramena vycházejí z centrální vypouklé oblasti - z jádra galaxie. Při pohledu "z boku" má spirální galaxie tvar disku. Dělí se na dvě základní skupiny: normální spirální galaxie a spirální galaxie s příčkou (SB).

20 % známých galaxií představuje "přechodný" typ mezi eliptickými a spirálními galaxiemi (S0). Zbývajících 5 % galaxií označujeme jako nepravidelné (Ir).

Credit: University of Wisconsin-Madison.

Zdroj: www.spaceref a spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



51. vesmírný týden 2024

51. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 12. do 22. 12. 2024. Měsíc po úplňku je vidět v druhé polovině noci a bude koncem týdne v poslední čtvrti. Na večerní obloze září nejvýrazněji Venuše nad jihozápadem a Jupiter nad východem. Nad jihem je ještě slabší Saturn a později večer vychází Mars. Vidět jsou i slabší planety Uran a Neptun. A protože ráno je nyní jitřenkou Merkur, máme možnost vidět všechny planety. Byly vydány podrobnosti, jak přesně došlo k havárii vrtulníčku Ingenuity na Marsu. SpaceX letos láme rekordy na všech stranách. Před 40 lety započala mise sondy Vega 2, dvojice sond, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek „Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa.   Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »