Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sopky na Titanu mohou vyvrhovat metan

Sopky na Titanu mohou vyvrhovat metan

Titan_krater.jpg
Skupina amerických a evropských vědců oznámila, že na měsíci Titan mohou existovat sopky, které vyvrhují do jeho atmosféry metan. Vyplývá to z pozorování, která provedla americká sonda Cassini a evropský průzkumný modul Huygens, který počátkem roku přistál na povrchu Titanu.

Tento objev může vést astronomy k revizi dřívějších představ, podle nichž byla přítomnost metanu v atmosféře měsíce Titan očekávána především vzhledem k předpokládané existenci na metan bohatého uhlovodíkového oceánu.

Fotografie v oboru infračerveného záření, které pořídila aparatura VIMS (Visual and Infrared Mapping Spectrometer) na palubě sondy Cassini, ukazují jasný útvar o průměru 30 km, který má kruhovou strukturu. Tato struktura, vyfotografovaná 26. 10. 2004 během prvního průletu sondy kolem Titanu ve vzdálenosti 1200 km, může být interpretována jako vulkanický kužel svažující se k povrchu měsíce, vytvořený postupnými "výlevy" ledového materiálu. Když led, obohacený o uhlovodíky, taje v důsledku působení slapových sil, uvolňuje se do atmosféry Titanu plynný metan.

Takovéto erupce ledových sopek (tzv. kryovulkanismus) jsou způsobeny teplem, vznikajícím slapovými silami v důsledku pohybu hmoty v nitru měsíce Titan. Vnitřní pohyby hmoty vznikají v důsledku proměnné vzdálenosti Titanu od planety Saturn během oběhu po eliptické dráze.

Snímky studované oblasti také naznačují, že se zde nenachází povrch pokrytý kapalinou. Tento závěr je podpořen srovnáním vzhledu povrchu na fotografiích z aparatury VIMS s podobnými snímky, které pořídil evropský modul Huygens během sestupu a po přistání na povrchu měsíce Titan.

"Před údaji ze sondy Cassini-Huygens bylo nejrozšířenější přijímané vysvětlení přítomnosti metanu v atmosféře Titanu existencí na metan bohatého uhlovodíkového oceánu," říká Christophe Sotin (University of Nantes, Francie) a hlavní autor nového vysvětlení. "Souprava přístrojů na palubě sondy Cassini a pozorování v místě přistání modulu Huygens odhalují, že globální oceán zde není přítomen. Interpretace vzhledu povrchu jako působení kryovulkanismu poskytuje alternativní vysvětlení pro přítomnost metanu v atmosféře Titanu," dodává Sotin.

Přístroj jako je VIMS, pracující v infračerveném oboru, je schopen proniknout přes hustý mlžný závoj v atmosféře Titanu a poskytnout tak informace o chemickém složení a topografii povrchu.Fotografie s vysokým rozlišením zachycuje oblast o rozloze 150 kilometrů čtverečních, na níž se nachází i kruhová struktura o průměru 30 km, se dvěma prodlouženými "křídly" mířícími západním směrem. Tento útvar se ve skutečnosti podobá vulkanickým strukturám na Zemi či Venuši, tvořeným překrývajícími se vrstvami materiálu ze série výlevů, i když "stavební" materiál je různý.

Uprostřed této kruhové struktury vědci zcela zřetelně spatřili tmavou oblast, která může být interpretována jako deprese (proláklina). Je snadné si domyslet, že se jedná o vulkanický kráter ve tvaru mísy, vzniklý ztuhnutím původně roztaveného materiálu.

ESA's Huygens Probe Gets First Close-Up Look at Titan
ESA's Huygens Probe Gets First Close-Up Look at Titan

Jestliže je hypotéza existence kryovulkanismu správná, pak černé kanály, vyfotografované sondou Huygens během přistávacího manévru, mohly vzniknout působením velkých dešťů, které následovaly po erupci sopky.

Astronomové však zvažují i jiná alternativní vysvětlení pro kruhovou strukturu o průměru 30 km. Například by se mohlo jednat o oblak. Avšak fotografie, pořízené v jiných časových okamžicích potvrzují, že uvedená struktura nemění svůj tvar. Další interpretace předpokládá, že se může jednat o nahromadění pevných částic, přemístěných zde prouděním plynů či kapalin, podobně jako vznikají písečné duny na Zemi. Avšak kruhový tvar nedává mnoho naděje k vytvoření takovéto struktury působením větru, a ani nesouhlasí s očekávanými směry větru na Titanu.

Radarová pozorování této oblasti uskuteční sonda Cassini při dalších přiblíženích k Titanu a jistě potvrdí tento objev. Sonda uskuteční 45 průletů kolem měsíce Titan během plánovaného čtyřletého trvání mise. Následující blízký průlet se uskuteční 22. 8. 2005.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



51. vesmírný týden 2024

51. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 12. do 22. 12. 2024. Měsíc po úplňku je vidět v druhé polovině noci a bude koncem týdne v poslední čtvrti. Na večerní obloze září nejvýrazněji Venuše nad jihozápadem a Jupiter nad východem. Nad jihem je ještě slabší Saturn a později večer vychází Mars. Vidět jsou i slabší planety Uran a Neptun. A protože ráno je nyní jitřenkou Merkur, máme možnost vidět všechny planety. Byly vydány podrobnosti, jak přesně došlo k havárii vrtulníčku Ingenuity na Marsu. SpaceX letos láme rekordy na všech stranách. Před 40 lety započala mise sondy Vega 2, dvojice sond, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek „Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa.   Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »