Ruská kosmická loď Kliper

Jeho hlavním úkolem bude obsluha pilotovaných komplexů na oběžné dráze kolem Země. Bude sloužit k přepravě posádek na orbitální stanice a na palubu meziplanetární kosmické lodi. Dalším úkolem nového dopravního prostředku bude doprava posádky zpět na Zemi včetně výsledků pozorování a různých experimentů. Počítá se s ním rovněž v roli "záchranného člunu" pro případ nutné evakuace dlouhodobých posádek kosmických stanic.

Ve spojení s kosmickou stanicí může pobývat na oběžné dráze kolem Země minimálně 1 rok. Bez připojení ke kosmické stanici může absolvovat 15denní let za účelem provedení kosmických experimentů a výzkumů v podmínkách beztížného stavu.

Svými rozměry a hmotností značně převyšuje používané kosmické lodě Sojuz v jejich různých modifikacích. Celková délka Kliperu činí 10 m, maximální průměr 3,5 m a startovní hmotnost 14,5 tuny, což je dvakrát více než u Sojuzu. Při startu se může na palubě kosmické lodě nacházet 2 až 6 kosmonautů a až 700 kg nákladu.

Kliper se skládá z mnohonásobně použitelného návratového modulu tvaru vztlakového tělesa, na nějž navazuje upravená "orbitální" sekce z kosmické lodě Sojuz, opatřená spojovacím zařízením pro připojení ke kosmické stanici. Orbitální sekce je zčásti umístěna uvnitř přístrojové sekce. Orbitální a přístrojová sekce jsou určeny pouze na jedno použití, před návratem na Zemi se odhazují a zanikají v zemské atmosféře. Veškeré důležité a drahé vybavení je proto soustředěno v návratové části kosmické lodě. Na povrchu přístrojového úseku jsou umístěny panely slunečních baterií, jeho součástí jsou také palivové nádrže. Raketové motory systému orientace a stabilizace, systémy tepelné regulace apod. jsou součástí orbitálního úseku. V něm jsou také instalována místa pro odpočinek a spánek, systémy zajištění životních podmínek atd.

Vnitřní objem hermetizované kabiny bude mnohem prostornější - bude 5krát větší ve srovnání s kosmickou lodí Sojuz. Její tvar a vybavení zajistí mnohem komfortnější podmínky pro posádku jak při pobytu na oběžné dráze, tak i během startu a přistání. Maximální přetížení bude dosahovat 2,5 G. Při návratu z oběžné dráhy může Kliper uskutečnit boční manévr až do hodnoty 500 km (u kosmické lodě Sojuz maximálně 50 km od původní trajektorie letu), což umožní přesnější přistání.

V nosové části návratové kabiny je instalován blok raketových motorů pro spojení se stanicí, nádrže s pohonnými hmotami, systémy pro zajištění přistání na zemském povrchu, padáky pro závěrečnou fázi přistání apod. Návratová kabina je pokryta systémem tepelné ochrany. Použity jsou materiály, vyvinuté pro raketoplán Buran. Šestičlenná posádka sedí v křeslech, vybavených amortizátory. Návratová část kosmické lodě "vydrží" 20 až 25 startů, její životnost je 10 let. Čelní štít, padáky a motory měkkého přistání se vyměňují před každým startem.

Palubní systémy kosmické lodě Kliper využívají ve velké míře zařízení, vyvinutá pro kosmické lodě Sojuz a Progress. Součástí vybavení jsou nové spolehlivé počítače s mnohonásobným zálohováním. V současné době probíhají přípravné práce za účelem obdobné modernizace systémů řízení kosmických lodí Sojuz a Progress.

Předstartovní přípravy před každým následujícím startem budou trvat 5 až 6 měsíců. K mnohonásobně použitelné části kosmické lodě bude nutno vyrobit kompletní přístrojový úsek včetně orbitálního úseku a některé výměnné systémy návratové kabiny. Mnohonásobné použití celé kosmické lodě Kliper dosahuje 80 %, u návratové kabiny je to 95 % všech částí.

Průběh návratového manévru po ukončení letu je obdobný jako u kosmických lodí Sojuz. Po natočení přístrojovým (orbitálním) úsekem po směru letu bude proveden brzdící manévr pomocí raketového motoru. Po navedení kosmické lodě na sestupnou dráhu dojde k odhození již nepotřebného přístrojového úseku. V závěrečné fázi letu bude použit padák a raketové motory pro měkké přistání.

Na vývoji nové kosmické lodě Kliper pracují ruské firmy. Nevylučuje se ani spolupráce se zahraničními firmami, především ze států Evropské kosmické agentury ESA, a to na vývoji některých částí dopravního prostředku. Nová kosmická loď by mohla být hotova za 5 až 6 let - tempo výroby závisí na přísunu finančních prostředků. Předpokládá se výroba 4 letových exemplářů lodě Kliper. Celkové náklady na vývoj se odhadují na 10 miliard rublů (v cenách 2004).

Vzhledem k celkové hmotnosti kolem 14 tun se budou starty uskutečňovat pomocí nové nosné rakety Oněga, na jejímž vývoji se již pracuje. Startovat bude z kosmodromu Pleseck, uvažuje se také o startech z kosmodromu ve Francouzské Guyaně. Pro záchranu posádky v případě havarijní situace v počáteční fázi startu bude Kliper vybaven záchranným systémem SAS na tuhou pohonnou látku. Bude se jednat o upravený systém, používaný při startech kosmických lodí Sojuz TMA.

Startovní hmotnost rakety Oněga (včetně KL Kliper) bude 390 tun. Raketa bude vybavena současnými raketovými motory RD-120, RD-191 (výroba NPO Eněrgomaš) a motory RD-014. Určitých změn dozná i startovací komplex, který se musí přizpůsobit nové raketě. Hmotnost rakety stoupla o 25 % v porovnání s nosnou raketou Sojuz, průměr druhého stupně rakety se zvětšil o 60 cm, ve třetím a urychlovacím stupni se bude používat jako palivo kapalný vodík. Pokud bude vývoj rakety Oněga zařazen do plánů Federální kosmické agentury Ruska, první exemplář by mohl být k dispozici za 3 až 4 roky. Vývoj a výroba prvního exempláře rakety si vyžádá náklady zhruba 4 až 5 miliard rublů.

Raketa Oněga je dosavadním vyvrcholením vývojové řady ruských nosných raket, vycházejících z vojenské rakety R-7. Její další modifikace jsou Sputnik, Molnija, Vostok, Voschod, Sojuz, Sojuz-FG, Sojuz-2 a Oněga.

Související články:Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu
Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu - II
Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu - III
Rusko a mezinárodní spolupráce v pilotovaných letech

Zdroj: Novosti kosmonavtiky 5/2004