Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Člun k výzkumu jezer na Titanu

Člun k výzkumu jezer na Titanu

Návrh sondy k výzkumu Titanu s názvem TiME
Návrh sondy k výzkumu Titanu s názvem TiME
Prvním meziplanetárním námořním plavidlem se může stát člun k průzkumu jezera kapalného metanu na Saturnově měsíci Titan. Navrhovaná (zatím neschválená) mise by mohla provádět výzkum některého z jeho největších jezer - například jezera Ligeia Mare nebo Kraken Mare. Obě se nacházejí na severní polokouli Titanu. Jedná se o rozsáhlá jezera: Kraken Mare je větší než například Kaspické moře. Návrh sondy byl studován v uplynulých dvou letech vědeckým týmem, jehož vedoucím byla Ellen Stofan (Proxemy Research, Inc., Washington DC, USA).

Návrh sondy je zvažován NASA jako jeden z možných projektů v rámci programu Discovery, kam patří sondy levné, s krátkou dobou realizace a s vysokou rentabilitou - v poslední době se jedná například o sondu MESSENGER k Merkuru či družici Kepler, jejímž úkolem je pátrat po exoplanetách podobných Zemi.

Pokud bude mise s názvem TiME (Titan Mare Explorer) vybrána k realizaci, její start se neuskuteční dříve než v lednu 2016. Během letu sonda využije gravitační manévry při průletu kolem Země a Jupiteru, na Titanu by mohla přistát v červnu 2023. Celkové náklady na realizaci projektu se odhadují na 425 miliónů dolarů. Ellen Stofan představila tento projekt v prosinci minulého roku na konferenci Americké geofyzikální společnosti, která se konala v San Franciscu (Kalifornie).

Ligeia Mare - jezero na Titanu
Ligeia Mare - jezero na Titanu
Jezera, moře a řeky byly na Titanu objeveny již v roce 2005 sondou Cassini. Navrhovaný člun pochopitelně nebude první kosmickou sondou na povrchu Titanu - prvenství si drží evropský modul Huygens, jež byl součástí americké sondy Cassini a který přistál na Titanu 14. 1. 2005. Po dobu tří hodin po přistání vysílal na Zemi proud informací, snímků a dalších vědeckých dat. Modul Huygens přistál na pevnině, byl však zkonstruován tak, aby byl schopen pracovat jak na pevném povrchu, tak i na hladině místního moře.

Navrhované vědecké přístroje pro tuto misi zahrnují například hmotový spektrometr, sonar, kamery a sadu meteorologických přístrojů. Sonda TiME bude studovat chemické složení jezera, bude monitorovat koloběh metanu a etanu na měsíci (obdoba koloběhu vody na Zemi) a další procesy, které astronomové teprve na Titanu zjišťují. Je nutné si uvědomit, že teplota na povrchu měsíce dosahuje -179 °C. Sonar bude využíván obdobně jako na pozemských ponorkách a lodích - k mapování hloubky jezer a k pořizování detailních fotografií tvaru a struktury jejich dna či pobřeží.

Vzhledem k výskytu oblačnosti a mlhy dopadá na povrch měsíce Titan jen velmi málo slunečního světla. Za účelem zásobování elektrickou energií bude přistávací sonda vybavena pokročilým typem Stirlingova radioizotopového generátoru. Stirlingův motor nazvaný po svém vynálezci Robertu Stirlingovi využívá radioizotopový zdroj, jako je například plutonium, k ohřevu pracovní látky. Při celkové hmotnosti 20 kg (z toho 0,8 kg plutonia-238) a životnosti více než 14 let bude schopen poskytovat energii minimálně 140 W.

Návrh přistávacího modulu v rámci mise TandEM
Návrh přistávacího modulu v rámci mise TandEM
O přistání na povrchu měsíce Titan se uvažuje rovněž v rámci zvažované společné mise NASA a ESA s názvem TandEM (Titan and Enceladus Mission). Předběžně se v projektu předpokládá použití sondy na oběžné dráze, balónu a přistávacího modulu. Při startu v září 2020 a po čtyřech gravitačních manévrech u Země a Venuše by sonda dosáhla planety Saturn v říjnu 2029. Pokud by byl tento projekt v ceně 2,5 miliardy dolarů schválen, jednalo by se o další velkolepý výzkumný program, realizovaný ve spolupráci NASA a ESA. Kromě už realizovaného projektu Cassini+Huygens je totiž předběžně na rok 2020 naplánován start dvojice sond k planetě Jupiter. K obří planetě by měly dolétnout v roce 2026 a při výzkumu se kromě planety Jupiter zaměří především na výzkum ledových měsíců Europa a Ganymed.

Zdroj: universetoday.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



51. vesmírný týden 2024

51. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 12. do 22. 12. 2024. Měsíc po úplňku je vidět v druhé polovině noci a bude koncem týdne v poslední čtvrti. Na večerní obloze září nejvýrazněji Venuše nad jihozápadem a Jupiter nad východem. Nad jihem je ještě slabší Saturn a později večer vychází Mars. Vidět jsou i slabší planety Uran a Neptun. A protože ráno je nyní jitřenkou Merkur, máme možnost vidět všechny planety. Byly vydány podrobnosti, jak přesně došlo k havárii vrtulníčku Ingenuity na Marsu. SpaceX letos láme rekordy na všech stranách. Před 40 lety započala mise sondy Vega 2, dvojice sond, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek „Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa.   Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »